Těžko se hledají slova, když odejde člověk, bez něhož bude svět o poznání prázdnější. A to nejen pro ty, kteří měli tu čest blíže ho poznat, kteří ho měli rádi a kteří si ho nesmírně vážili.

Josef Masopust patřil mezi ty osobnosti, které svůj život dokázaly beze zbytku naplnit. Vrozený talent a poctivá, cílevědomá práce ho dovedly k dokonalému mistrovství v nejpopulárnějším sportu planety. Sportu, kterému se věnují a touží v něm vyniknout miliony lidí, a který další stamilióny sledují a bezmezně milují. Je to však i ošidné. Fanoušci fotbalu dokážou ty největší hráče vynést do nebe, ale také je nemilosrdně zatratit. Sportu, ve kterém usiluje o místo na slunci největší konkurence, a v němž je současně i ta největší individualita pod permanentním a zároveň nelítostným dohledem veřejnosti. Dostat se na samotný vrchol a udržet se na něm je nesmírně těžké.

Ale také sportu, který je ze všech nejkrásnější. Který už dávno není sportem, či „jenom sportem“, v jeho původním a tradičním pojetí. Sportu, který se stal jedním z velkých fenoménů veškerého lidského žití a bez kterého si lidé všech generací, rozličného vzdělání, nejrůznějších zájmů, profesí i povah nedovedou život představit.

Josef Masopust, v roce 2000 zvolený a vyhlášený naší největší fotbalovou osobností a Českým fotbalistou století, byl, je a bude jedním z vrcholných představitelů tohoto podivuhodného fenoménu. Nejen u nás, ale v celém světě.

V úvodu k životopisné knize o něm, nazvané Fotbal jménem Masopust, která vyšla až dosud dvakrát, nejprve v roce 2003 a podruhé v rozšířeném vydání o osm let později k jeho osmdesátinám, můžeme mj. číst:

„Nejstarší kluk ze šesti dětí v rodině mosteckého horníka se stal jedním z nejznámějších fotbalistů své doby… …Lidsky i fotbalově zrál, tak jako celá jeho generace, v období padesátých let. Ač byl původně srdcem slávista, osud ho dovedl do oddílu pražské Dukly. Rozdal v jeho červenožlutém dresu, stejně jako reprezentant Československa, tolik fotbalové radosti, že by to vydalo na několik vydařených kariér… …Na hřišti i mimo ně byl vždycky sám sebou. Tribuny mohly sledovat, s míčem i bez míče, skutečnou osobnost. Velkého fotbalového stratéga nevysoké postavy, tvořivého a zároveň pilného, silami hýřícího hráče, který po své životní třicítce dozrál ve sportovní hvězdu první velikosti. Takovou, jaká zasvítí na fotbalovém nebi jenom jednou za čas a na kterou je každý národ jednou provždy hrdý… …Nikdy přitom nezapomněl, že se narodil do velmi skromných, ne právě záviděníhodných poměrů. Při úspěších, kterých na fotbalovém hřišti dosáhl, zůstal obyčejným, poctivým a vlastně nenápadným člověkem. Nikdy nikomu neublížil, a nepovyšoval se, i když slávy, pochopitelně z obou jejích stran, líce i rubu, si užil více než dost…“

V letech 1954 – 1966 sehrál Josef Masopust za Československo šedesát tři oficiálních mezistátních zápasů. Mnohé z nich psaly, a velmi často jeho velkou zásluhou, ty nejslavnější kapitoly do dějin československého, respektive českého fotbalu. V roce 1960 byl hráčem reprezentačního mužstva, které získalo třetí místo na mistrovství Evropy ve Francii. Kariéra Josefa Masopusta však nepochybně vyvrcholila v následujících letech. V roce 1962 patřil k hlavním strůjcům jednoho z největších úspěchů naší kopané – druhého místa na mistrovství světa v Chile. Brazílii, se kterou jsme sehráli nezapomenutelné finále, vstřelil Josef Masopust první gól zápasu. Byl to jeden z vrcholů obdivuhodné kariéry, jemuž se po životní třicítce zaslouženě dostalo takových poct jako do té doby žádnému českému fotbalistovi. A několik dalších desetiletí ani po něm.

Půl roku po skončení světového šampionátu v roce 1962 se Josef Masopust stal držitelem nejprestižnějšího fotbalového ocenění. Zlatého míče, udělovaného nejlepšímu hráči Evropy. Získal jej jako první „neútočník“, jako první hráč z Československa a z celé východní Evropy. V letech 1963 – 1965 hrál Josef Masopust dvakrát za vybrané mužstvo světa, jednou za vybraný tým Evropy. Po boku dalších tehdejších fotbalových velikánů jakými byli Eusébio, Alfredo di Stéfano, Raymond Kopa, Denis Law, Francisco Gento, Ferenc Puskas, Uwe Seeler, Lev Jašin, Karl-Heinz Schnellinger a řada dalších.

Jako vůbec prvnímu našemu fotbalistovi bylo Josefu Masopustovi, ovšem už na samém sklonku jeho kariéry, v roce 1968 a v jeho 37 letech, umožněno zahraniční angažmá. Své poslední dvě fotbalové sezóny strávil jako aktivní hráč v Belgii.

Na hráčskou kariéru Josefa Masopusta navázala úspěšná práce trenérská. Jejími dominantami byl titul ligového mistra jím trénovaného týmu Zbrojovky Brno v roce 1978, a vedení národního mužstva Československa v letech 1984 – 1987. Významná bylo i jeho trenérské působení v zahraničí, v Belgii a v Indonésii.

Josefa Masopusta vysoce uznávali a obdivovali i ti nejvýznamnější a nejrespektovanější světoví hráči. S mnohými z nich navázal hluboká celoživotní přátelství.

Brazilec Pelé, označovaný samotným Josefem Masopustem a mnohými odborníky za vůbec nejlepšího fotbalistu všech dob, o něm mimo jiné řekl: „Masopust hrál jako Brazilec. Vypadal, choval se a hrál, jako by se narodil u nás. S míčem byl opravdu skvělý.“

Československý brankář Ivo Viktor: „Díky svému myšlení byl geniálním fotbalistou na úrovni Pelého či Cruyffa.“

Francouz Michel Platini: „Narodil jsem se v době, když už byl pan Masopust vynikající fotbalista. Obdivovali ho moji rodiče, tvořil dějiny, byl můj vzor.“

Němec Uwe Seeler: „Josef Masopust je Pelé českého fotbalu. Hrál výborně, střílel i góly, byl to prostě skvělý hráč. Věděl přesně, co má s míčem udělat, a hlavně to vždy udělal správně. Výtečný fotbalista světového formátu, kterého si nesmírně vážím. A velký kamarád!“

Portugalec Eusébio: „Josef Masopust? Velký fotbalista. Skvělý člověk. Dobrý přítel!“

Ano, je samozřejmě velké umění vyniknout, stát se výjimečným. Ale ještě obdivuhodnější a ještě cennější, je zůstat i přes obrovský věhlas a celosvětovou slávu po celý život sám sebou.

Právě to činí z Josefa Masopusta, nesmírně čestného sportovce a opravdového rytíře fotbalových trávníků, vždy přísného k sobě a shovívavého k jiným, nejen jednoho z nejlepších fotbalistů světa všech dob, ale také velkého a nezapomenutelného člověka.